Expertní tým projektu Bez PAStí – podpora začleňování dětí s autismem do běžných škol vyjel v únoru na studijní cestu do Norska v rámci komplementárního projektu Bez PAStí: Norské inspirace pro vzdělávání dětí s PAS, podpořeného Fondem bilaterální spolupráce v rámci programu Active Citizens Fund, který je financován z Fondů EHP a Norska.
V rámci studijní cesty jsme se setkali s vyučujícími, kteří vzdělávají děti s autismem jak v běžných, tak ve speciálních třídách běžné základní školy, a také s pracovnicí pedagogicko-psychologické služby (PPT), tedy obdoby českých pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center. Psycholožka Åse z PPT v jihonorském Kristinsandu nám objasnila, že po zrušení speciálních škol v roce 1975 se speciálně pedagogická péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami realizuje výhradně v běžných školách, a to buď v běžných třídách, nebo ve speciálních odděleních, přesně podle individuálních potřeb konkrétních dětí. Zařazení do speciálních tříd je závislé na diagnóze mentálního deficitu, všechny ostatní děti se vzdělávají v běžných třídách.
Každopádně je podpora dítěte nastavena již v předškolním věku a úspěch pro každé dítě je zde založen mimo jiné na úzké spolupráce mateřských a základních škol. Některé děti s autismem absolvují mezi čtvrtým a šestým rokem speciální tréninkový program založený na ABA terapii – jde o 5 hodin týdně s učitelem a 15 hodin s trenérem. Protože jde o poměrně tvrdý trénink, někteří rodiče tuto cestu odmítají a volí jiný druh podpory, na což mají právo. V předškolním roce se setkávají vyučující mateřských škol s těmi ze základek a předají si všechny potřebné informace – za tento proces a za poskytování informací rodičům je zodpovědné poradenské zařízení. Od prvního kontaktu s rodiči má Åse tři týdny na první reakci a dítě musí být podle zákona kompletně vyšetřeno nejpozději do tří měsíců. Åse i její kolegyně nejsou specialistky na autismus, věnují se všem dětem s mnoha různými odlišnostmi, což Åse trefně komentovala: „Jsme jako brambory – můžete nás použít na všechno.“ V péči má aktuálně 70 dětí, z toho 15 s poruchou autistického spektra.
V Základní škole Krossen nás přivítala ředitelka Maylinn, která nás provedla celou školou. Běžné třídy zde navštěvuje 100 spádových dětí z okolí, do speciálních tříd chodí 74 dětí. Všechny třídy jsou málo početné: v běžných třídách je maximálně 12 dětí (důvodem je vysoký podíl dětí s odlišným mateřským jazykem), ve speciálních maximálně sedm. Děti ze speciálních tříd ale docházejí do běžných tříd na předměty, které tam zvládnou, například výchovy. A naopak – některé děti se speciálními vzdělávacími potřebami jsou zařazeny do běžných tříd, ale část výuky absolvují ve speciální třídě, kde se jim v danou chvíli lépe daří.
Personál školy čítá – pro české uši neslýchaných – 180 lidí, takže vlastně přesilovka :-). Naprostá většina vyučujících asistentů, logopedek, fyzioterapeutů, zdravotních sester a chův je schopná neverbální komunikace s dětmi, které to potřebují. A co víc – náhradní komunikační systém používá celá škola: od paní ředitelky, která nás přivítala s komunikačním náramkem na ruce, přes všechny dospělé, ale také děti, které s komunikací problém nemají. Ve všech třídách visí plakát se základními piktogramy umožňujícími komunikaci i neverbálním dětem, všichni se tedy mohou domluvit.
Kromě klasické výuky škola organizuje také družinu a mnoho aktivit zájmové činnosti. Děti chodí třikrát týdně plavat a odpoledne se mohou věnovat třeba tanci, basketbalu nebo hokeji. Dvakrát ročně hraje celý první stupeň (což zde znamená první až sedmý ročník, druhý stupeň tvoří osmá až desátá třída) divadelní představení, jak pro rodiče, tak pro pozvané hosty. Maylinn vzpomínala, jak jeden neverbální chlapec v rámci představení zpíval s naprosto perfektní výslovností textu, což způsobilo mnoho slz v publiku…
Norské školy se soustředí zejména na sociální dovednosti, komunikaci, sebeobsluhu a poznávání světa. Například v rámci společenských věd mnohem více než o historii učí o tom, co se děje v současném světě, aby pomohly dětem se v náročném dění a informační zahlcenosti zorientovat. Åse nám potvrdila, že mnoho rodičů z jiných zemí a kultur považuje norský vzdělávací systém za pomalý a málo náročný. „Pro nás jsou ale důležité hlavně sociální dovednosti, solidarita mezi lidmi, naučit děti být součástí celku.“ Možná i proto se zde až do osmé třídy neznámkuje a domácí úkoly jsou dobrovolné. Åse má tři děti, ale dosud nikdy neviděla žádné hodnocení svých potomků v psané podobě – všechno důležité si s vyučujícími řekne při pololetních schůzkách.
Pedagogy a pedagožky stát podporuje v dalším vzdělávání: před osmi lety vstoupil v platnost zákon, jenž umožňuje vyučujícím, kteří se vzdělávají, pracovat pouze na 65% při stoprocentním platu. Ve třídách, které jsme navštívili, je ale kromě vysoké odbornosti citelně znát zejména chuť podpořit každé dítě v jeho růstu. Ještě jednou velké díky do Norska za vřelé přijetí a velkou dávku inspirace a Fondu bilaterální spolupráce za finanční podporu cesty.
