Expertní tým projektu Bez PAStí – podpora začleňování dětí s autismem do běžných škol vyjel na konci května na studijní cestu na Island. Náš projektový partner – odbor mládeže a vzdělávání reykjavícké radnice – nám představil islandský vzdělávací systém a autonomní vzdělávací politiku města Reykjavík a zprostředkoval nám návštěvu několika mateřských a základních škol.
Hlavním cílem projektu je vytvořit manuál pro začleňování dětí s oruchou autistického spektra do běžných základních škol s inspirací islandským příkladem. V Reykjavíku, kde žijí dvě třetiny z 367 000 obyvatel, letos registrují 500 dětí s PAS z celkového počtu 6 700 dětí v mateřských a 14 500 v základních školách.
Rodiče registrují svoje děti ke školní docházce přes webové stránky města, vyplní zde také všechny informace o odlišnostech dítěte a odbor školství následně přihlášené děti rozdělí do škol. Naprostá většina dětí dochází do nejbližší školy. V Reykjavíku fungují dvě speciální školy. V první se v době naší návštěvy vzdělávalo 32 dětí, u nichž běžné školy identifikovaly závažný problém, který se tato škola po přechodnou dobu (většinou do 18 měsíců) snaží ošetřit tak, aby se žák či žákyně mohli vrátit zpět do běžné školy. Do druhé chodí 124 dívek a chlapců s nejtěžším postižením, i pro tyto děti zde funguje družina a volnočasový klub.
V době předškolního vzdělávání, které jako v ostatních skandinávských zemích začíná prvními narozeninami dítěte, docházejí děti s PAS do běžných mateřských škol – jiné totiž na Islandu neexistují. V Reykjavíku nás okouzlila školka v okrajové čtvrti, která vybudovala kromě běžných prostor také dům obklopený lesem, v němž děti žijí s přírodou na dosah ruky. Aby mohly dům s kuchyní, obývacím prostorem a několika pokoji obývat všechny děti, třídy se v něm po týdnu střídají. Pozemek není oplocen, děti jsou vedeny k dodržování pravidel: vědí přesně, kde se mohou pohybovat a kam už chodit nemají, a respektují to. Učitelky je z lesíka svolávají zvonečkem a po zazvonění děti skutečně přijdou, protože vědí, že se bude dít něco zajímavého. Jinak ale bez obav využívají všeho, co okolní příroda nabízí, včetně lezení vysoko do korun stromů, až se – slovy jedné z učitelek – návštěvy z USA křižují. Jen s malou nadsázkou nám islandské kolegyně prozradily, že když dlouho nevidí jediné dítě, jdou se pro jistotu podívat, zda je OK. Když se ale „ztratí“ dvě či více dětí, nechává je to v klidu – jsou přece spolu.
Islandské školství sice disponuje kurikulem pro předškolní i základní vzdělávání, obsah a podoba výuky je ale plně v kompetenci vyučujících. Učitelka z lesního domu nám vyprávěla, jak i ona ze začátku postupovala podle denního programu, ovšem jen do okamžiku, kdy se jí děti zeptaly: a kdy si budeme hrát? Tehdy si uvědomila, že rozvrh děti spíš omezuje, a tak jim nechala volnost. Dnes ví s určitostí pouze to, že během dne budou svačit a obědvat. To ale neznamená, že by se děti v této školce nevzdělávaly. Vyučující zde používají metodu flow: úkolem učitelky je držet dítě ve stavu, kdy se nenudí a učí se, není ale přetíženo nebo k něčemu nuceno. Vzdělávání tak plyne podle aktuálních a individuálních potřeb dítěte. Vítáno je tu každé dítě, bez ohledu na odlišnosti. V našem rozhovoru zaznělo, že problémy jsou fajn, protože díky nim může personál školky růst. U dětí s PAS samozřejmě učitelky občas řeší agresivitu. V tu chvíli dodržují dvě hlavní zásady: ochránit ostatní děti a v komunikaci s dětmi i rodiči nikdy nelhat. Kdokoli z rodičů může přijít a strávit ve školce jakkoli dlouhý čas, aby viděl, jak je o děti postaráno.
Valná většina dětí po ukončení docházky do mateřské školy pokračuje ve vzdělávání v běžných třídách, 62 žáků a žákyň navštěvuje jedno ze sedmi speciálních oddělení pro děti s autismem v běžných základních školách. Naše skupina se v rámci studijní návštěvy podívala do oddělení pro děti s PAS ve škole Fellaskólli, která aktuálně celkem vzdělává 360 žáků v deseti ročnících. Pracují zde dvě učitelky, čtyři sociální pedagogové a čtyři asistenti pedagoga.
Cílem personálu je dosáhnout co nejlepších kognitivních výsledků v co největší pohodě. Každému dítěti je proto vytvářen rozvrh, který se mění podle potřeby – a to i v průběhu školního roku. V podstatě jde o to, aby jakmile zdejší učitelky dojdou k názoru, že by některý předmět dítě mohlo zkusit v běžné třídě, ve spolupráci s třídními učiteli na to kolektiv připraví a jdou do toho. V oddělení pro děti s PAS jsme tak u každého místa viděli jiný rozvrh – některé dítě zde trávilo jen pár hodin, jiné do běžné třídy naopak docházelo méně, protože mu to tak (zatím) vyhovovalo.
K psychickému klidu dětí zde přispívá tzv. escape plan, tedy únikový plán. Všichni vyučující počítají s tím, že se dítě s autismem z různých důvodů a někdy během okamžiku může začít v běžné třídě cítit nekomfortně. V takové chvíli, místo aby musel zpracovávat svůj stres, což často vede k vyčerpávajícímu opakování uklidňujících rituálů nebo agresi, a to může narušit program ostatních dětí, domluveným signálem učitelce či učiteli oznámí, že už tu nechce být – a vrací se zpět do speciálního oddělení. Jde o jeden z velmi efektivních způsobů, jak děti s autismem začlenit, a přitom respektovat.
Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska. Podrobnosti o projektu najdete v záložce Bez PAStí.
